Jak na obrubníky kolem záhonů
Každý, kdo má zahradu nebo aspoň malou zahrádku si přeje, aby mu přinášela radost a potěšení. Ať si budujete zahradu okrasnou, užitkovou, nebo kombinovanou obojím, řešíte otázku vhodného oddělení jednotlivých ploch. Je to hlavně oddělování trávníku a obrubníky kolem záhonů, co se podílí významnou měrou na výsledném estetickém efektu celé zahrady.
Rozhodování se mezi výhodami a nevýhodami různých materiálů a způsobů ohraničení záhonů je důležité. Má zásadní vliv na výslednou estetiku, praktičnost, trvanlivost a snadnost údržby. Správná volba obrub vám pomůže:
- v omezení šíření plevelů,
- zadržení prorůstání některých druhů rostlin do trávníku,
- usnadní sečení, kdy zabráníte snadno poškození okrasných rostlin a keřů.
Dva základní způsoby ohraničení záhonů
V současné zahradnické praxi jsou nejoblíbenější formou ohraničení záhonu obrubníky. Ty jsou do podkladu zapracované v celé své výšce, takže jejich vrchní hrana je v úrovni okolního povrchu. Často se o nich mluví jako o neviditelných, o ztracených, nebo o skrytých obrubnících. Nejde tedy vůbec o jejich materiál, ale o způsob jejich instalace.
Nízkoúrovňové ohraničení záhonu lze udělat pomocí všech myslitelných materiálů. Nejčastěji pomocí betonových nebo kamenných obrub. Ty ale oddělují záhony jasnou linií betonu nebo kamene. To může, ale také nemusí být v zahradě výhodné. Oblíbené jsou u majitelů zahrad, které kosí robotická sekačka, nebo větší traktůrek.
Další variantou pro neviditelné ohraničení jsou plastové obruby. Ty se hodí pro instalace, kdy travní drn překryje i povrchovou hranu plastového obrubníku. Tloušťka plastového obrubníku je mnohem menší než u betonových nebo kamenných variant. Díky tomu je linie oddělující trávník od záhonu nepostřehnutelná.
Záhony můžeme oddělovat takéviditelnou zábranou, která bude vždy zřetelně vyčnívat nad úroveň okolního povrchu. Smysl to má tehdy, když chceme okraje záhonů zároveň ozdobně zpracovat. Nejčastější prvky pro oddělení záhonů jsou přírodní nebo umělé palisády, případně ozdobné ploty. Méně často se pak používají obrubníky, nebo kameny. Tyto okraje úmyslně vyčnívají nad okolní terén i nad úroveň záhonu. Jsou jen částečně zapuštěny do podkladu a vytvářejí přirozenou bariéru mezi trávníkem a záhonem. Jejich dekorační funkce spočívá ve výrazné barvě, obvykle kontrastní k barvám rostlin nebo okolní výplně, či v reliéfu dané zábrany.
Materiály pro obrubníky kolem záhonů
Pro oddělování záhonů jde vybírat z široké palety materiálů. Výběr správného materiálu pro obrubníky kolem záhonů či solitérních rostlin od trávníku závisí na mnoha faktorech. Ty hlavní jsou:
- styl zahrady a účel zahrady,
- finanční možnosti,
- požadovaná trvanlivost,
- náročnost instalace,
- dlouhodobé nároky na údržbu.
Přiblížíme si ty hlavní materiály:
1. Beton
Betonové obrubníky jsou velmi trvanlivé, ale jejich instalace je dalece nejnáročnější na práci i materiál. Obvykle se betonové obrubníky usazují do betonových patek (někdy do betonového lože). Výhodou betonových obrubníků je pestrý výběr z různých velikostí, barev, tvarů a povrchových úprav. To umožňuje vytvořit různé kombinace a výsledné vzhledy.
Výhodou je vysoká pevnost betonových obrubníků. Beton je také relativně nenáročný na údržbu a nevyžaduje žádnou speciální péči.
Při jejich poškození je obvykle nutná jejich výměna, renovace betonového obrubníku je téměř nemožná. Pro někoho je nevýhodou betonových obrubníků také jejich estetika, kdy beton je prostě beton. Jejich vzhled může někomu připadat příliš industriální, fádní, nepřírodní apod.
Pro fandy anglického trávníku je důležitou nevýhodou jejich použití na slunných místech. Beton se celkem dobře nahřívá jak na povrchu, tak do hloubi betonových patek. V parných letních měsících tak betonový obrubník působí jako akumulační ohřívač. Okolní trávník se pak důkladně vysušuje, zežloutne a tráva, která nesnáší sucho, uhyne.
2. Přírodní kámen
Kamenné obrubníky z celých kamenů, nebo ze štípaného kamene jsou oblíbené pro přirozený vzhled a přírodní původ. Použití najdou v zahradách s přírodním vzhledem. Také tam, kde se pracuje esteticky s kamenem, gabiony nebo štěrkovými či oblázkovými plochami.
Kamenné obrubníky i palisády jsou velmi trvanlivé a mají prakticky neomezenou životnost. Nicméně i ta je hodně závislá na konkrétním výběru. Žula určitě vydrží déle než pískovec, a při výběru kamene si nechejte poradit odborníkem.
Nevýhodou kamenných obrubníků může být náročnější instalace, která je obdobně náročná jako u betonových obrubníků. Pro mnohé potenciální uživatele je překážkou nákladné pořízení kamenných obrubníků. Ty jsou výsledkem kamenické práce, kdy se surový kámen opracovává na štípaný, řezaný nebo leštěný kámen.
Náročné je také zajistit vhodnou kombinaci kamenných obrub a dalšího použitého kamene v zahradě. Profesionální zahradníci obvykle nedoporučují kombinovat vícero zcela odlišných druhů kamene v jedné zahradě.
3. Dřevo
Dřevěné obrubníky jsou přírodní a pro zahrady s přírodním vzhledem jsou hlavní volbou. Díky snadnému opracování jsou přizpůsobitelné téměř jakémukoliv přání. Dřevěné obrubníky jsou relativně snadné na instalaci, prodávají se v různých tvarech a rozměrech, což umožňuje velkou variabilitu. Dřevěné obrubníky lehčí než betonové a snadněji se instalují.
Bohužel je dřevo v tomhle výčtu ten nejméně trvanlivý materiál a to bez ohledu na způsob a pečlivost údržby. Jakýkoliv plastový, kamenný, betonový nebo kovový obrubník vydrží déle, než dřevo. I povrchově ošetřené dřevěné obrubníky budou náchylné k hnilobě, napadení hmyzem či houbami. Je důležité provádět jejich pravidelnou údržbu a výměnu poškozených kusů za nové. Čím atypičtější obrubník z dřeva máte, tím dražší a složitější bude jeho obnova.
4. Kov
Kovové obrubníky jsou velmi trvanlivé a vydrží mnoho let. Oblíbené jsou při pokládání dlažeb, kde nemá být viditelná linie hranice dlažby a záhonu. Vhodné jsou také pro instalace s nutnou velkou nosností a pevností ohraničení. Jedná se obvykle o hrubou pásovinu s navařenými ocelovými hroty. Kovové obrubníky jsou prakticky bezúdržbové a nevyžadují žádnou zvláštní péči. Po prvotní povrchové oxidaci je další kov chráněný před reznutím do hloubky.
Nevýhodou je vysoká cena a náročnost na instalaci, kdy strávíte dost času přípravou a tvarováním linií a chystáním kotvících prvků. Pro oddělení trávníku a záhonu se používají spíše výjimečně a ustupují obrubníkům z plastu. Ty jsou levnější a jednodušeji se s nimi pracuje.
5. Plast
Plastové obrubníky jsou nejlevnější a v současnosti velmi častou volbou. Jsou k dispozici v různých velikostech, barvách a typech provedení. Jsou snadno instalovatelné, zcela bezúdržbové a mají dlouhou životnost. Lze je jednoduše instalovat do přímek i oblouků.
V nabídkách obchodů je velmi široká nabídka nízkoúrovňových obrub, které jsou obvykle v černé nebo zelené barvě. U těchto doporučujeme volit ty z masivnějšího materiálu. Jednak zajistí jednodušší práci při instalaci, ale také drží dobře tvar a snesou i vyšší zatěžování. Nepřeberné množství designů a barev nabízí i plastové palisády. Ty jsou opatřeny trny, kterými plastovou palisádu zapíchnete do podkladu a je hotovo. Jde tak o zcela nejjednodušší formu ohraničení záhonu.
Nevýhodou plastových palisád může být jejich snížená barevná trvanlivost způsobená dlouhodobým působením UV záření.
Materiály v kostce:
- Dlouhodobě odolný materiál s nízkými nároky na údržbu a vysokou estetikou = kamenické obrubníky nebo kovové obrubníky. Nevýhodou je vysoká cena a složitější instalace.
- Snadno instalovatelné, dlouhodobě odolné a s nízkými nároky na údržbu jsou plastové obrubníky a plastové palisády. Nevýhodou je pro někoho menší estetická hodnota, protože nejde o přírodní materiál.
- Esteticky hodnotné, snadno instalovatelné jsou dřevěné obrubníky. Nevýhodou je nutnost pravidelné údržby.